Cestování Českem

Karlštejn – hrad, který byl vystavěn pro ochranu říšských korunovačních klenotů. Hrad, který ročně navštíví stovky turistů.

Autem na Karlštejn, parkování

Příjezd autem na Karlštejn doprovází hledání parkovacího místa. Městys zde provozuje parkovací plochu s poplatkem 80 Kč za den na osobní automobil. Lístek si bereme u brány a při odjezdu je nutno dojít nejprve na kasu zaplatit a poté automat „schroupne“ lístek a otevře výjezd.

Parkování je v řadách, tam kam Vás navigují místní správci, kteří se zde pohybují. Že by to byla nějak hlídaná plocha se nám však nezdálo, je to spíše o tom poplatku pro město. Při odchodu od automobilu potkáváme pána s visačkou okolo krku.

Pravdivost informací od taxikáře

„Na hrad je to 2,5 km do kopce, ale jezdí tady mikrobus a jede támhle odtud“ a ukazuje nám a ukazuje nám místo, kde stojí taxík pro 8 osob. „Za jednu osobu je jízda mikrobusem 100 Kč. Cesta zpátky je příjemná procházka, ale tam je to náročné“ – nu přesvědčování by mu šlo.

A teď, jak jsou pravdivé jeho informace???

Cena – pravdivá. Místo stání taxíku – pravdivé. Vzdálenost – nepravdivá. Podle map jsem naměřil něco kolem 1,6 kilometru. Náročnost – k závěrečnému stoupání spíše procházka – chodí to zde spousta lidí o hůlce. Mám takový dojem, že existuje nějaký obchodní zákon, kde se říká něco o zneužití neznalosti a nepravdivých informacích.

Infocentrum, rozdíly cen

Zajímala mne nějaká mapka oblasti a letáčky. Infocentrum u parkoviště. Vstup na kliku, na druhé straně koule – musí se projít a vylézt ven jinými dveřmi. Letáčků minimum, mapky a prodej reklamních věcí – maximum. Přesto se něco nalezlo. Kdo sbírá magnetky – najde. Stejně jako já, ale já se rozhodl, že nakoupím až cestou zpátky. Dobře jsem udělal. Rozdíl cen – místy až 9 Kč na magnetku. Koupil jsem nakonec až těsně u hradu – výběr dobrý a cena lepší :-).

Cestou ke hradu Karlštejn

Cesta ke hradu vede skrze uličku plnou nejrůznějších obchodů a obchůdků a zmrzlinářů a posezení a hospůdek a turistů. V parném dni volíme cestu podél zdí a stíny. Za zatáčkou závěrečné stoupání – to se jeden zapotí. Před jeho začátkem mladá slečna rozdává letákovou nabídku místní restaurace. Ceny celkem lidské – např. smažák a hranolky 78 Kč.

Stoupání vede skrze stinnou alej – tedy mezi zídkou a zábradlím se stromy. To zábradlí by chtělo už asi nové. Takhle to působí jako že se o něj nikdo nestará.

Od brány do hradu

Konečně u brány. Nádech výdech. Zapomněl jsem napsat, že jsme před bránou minuli muzeum voskových figurín. za bránou prochází turisté směrem k další části hradu – a další brána – za vraty je pozůstatek posledních dvěří (tedy soudím, že jsou poslední – popiska nikde žádná) – s kováním – podívejte se na starou řemeslnou práci.

Nádvoří a studniční věž

Nádvoří – posezení, rychlé občerstvení, prodej vstupenek, pár stánků a přístup ke studniční věži. Do studniční věže – prodejna s keramikou – když budete hodní prodavačka Vám ukáže trik s kapkou vody. Hloubka je prý 78 metrů. Výška hladiny vody dole 12 metrů. Ve vodě světýlko. Pár kapek letí vzduchem a můžete měřit čas kdy dopadnou – poznáte podle rozvlnění hladiny nad světýlkem. Napište kolik jste naměřili a případně pokud někdo počítal jako fyzik… 🙂

Ze studniční věže zpátky na nádvoří ke vstupenkám. Nakonec vstupenky nekupujeme. Projít všechny okruhy mi přišlo stejně drahé jako dojet se vykoupat do Berlína – do tropického ráje. Takže spíše jenom okukujeme. Z rozhovoru s návštěvníky, kteří okruhy koupili se dozvídáme, že k vidění několik věcí je, ale moc nadšení z toho nebyli.

Napište nám, kdo jste byl a rádi se o to podělíme s ostatními.

A pak už jen zpátky k parkovišti – nebo si skočit na smažák a hranolky.

[Ukázat jako slideshow]