Cestování Českem

Landek

Hornické muzeum

Znáte to, venku je ošklivě, ale být doma je škoda. Takže kam se vydat? Pod zem přece! Ostrava a blízké okolí pár takových možností nabízí. Pod kopcem Landek se dlouhá léta kutalo uhlí, nyní je zde hornické a záchranářské muzeum. Pokud jste nikdy v dole nebyli, toto muzeum určitě není špatná volba.

Věrohodně se tvářící výtah nás zavezlo zhruba jedno až dvě patra pod zem, podařilo se mu nám však vsugerovat, že jsme klesli o nějakých 600 metrů. Otevírájí se dveře a fáráme… Jste opravdu pod zemí, ty kusy uhlí na podlaze jsou sice náhražky (protože jinak by návštěvníci beztak ulehčovali svému rozpočtu za otop), ale tu atmosféru to má. Jestli je nad vámi pár metru hlíny nebo pár set, to nakonec stejně nepoznáte. Průvodce nás provádí, ukazuje kudy jezdili vozíky, kolika různými způsoby se tu lze zmrzačit či zabít, ponejvíce vlastní nepozorností. To platí pro horníky, návštěvníci nemusí mít strach. Snad…

Práce hornická možná bývala dobře placená, ale od pohledu vypadá dosti svinsky. Ledacos to vysvětluje o potřebě kompenzovat pracovní prostředí alkoholem po návratu nad zem, a kvůli nějaké obdobě důlní Kesonovy nemoci to určitě nebude. Uhelná sloj, jak jsme poučeni, se rube jen ve svojí tloušťce. To jest pokud vrstva uhlí měla 50cm, tak se razilo 50 cm. Vleže, napasován mezi šutry, s kladivem, a rubem!

Záchranářské muzeum

Přejdete cosi jako dvůr a jste v záchranářském muzeuu. První místnost, která vás uvítá, má na jedné (velké) stěně jména těch záchranářů, kteří položili při práci život. Všechna čest. Svinské to je v dole i když všechno je jak má, teď to zkuste zatopit, zaplynovat, zasypat a máte zhruba představu, proč je záchranářská práce v dolech snad ještě horší než ta hornická. Záchranáři pracují v pěticích. Pětice se nesmí trhnout, vždy spolu. A pokud se jim, nedej Bože, něco stane, tak taky většinou všem.

Provádí tu lidé, kteří ví, o čem mluví. Toho si člověk musí vážit, protože to celé prohlídce dává úplně jiný rozměr. Samozřejmě vás počastují nějakým žertem o pražácích a podobně, ale kdyby to neudělali, tak by jeden byl skoro zklamaný. Mimochodem, to že nejste z Prahy, to vám nepomůže, pokud nepocházíte z Moravy nebo Slezska.

Ale zpátky k záchranářům. Nebudu vám popisovat, co všechno uvidíte a uslyšíte. To už byste tam taky nemuseli chtít jít, navíc si to všechno už nepamatuji. Ale věřte, že ti záchranáři nejsou žádná malá piva. Jejich potapěčská jednotka je lepší než ta policejní nebo vojenská.

Důl Michal

Toto muzeum pojímá prohlídku úplně jinak. Pod zem se nedostanete, zato si ovšem prožijete pracovní den horníkův. Horník si ráno vyzvedne číslo, převleče se v řetízkové šatně (to je ta fotka s oběšenci), nafasuje hamu papu, baterku, helmu a tak dále. A jde se k výtahu a hurá kutat.

K vidění je tu spousta zařízení, vybavené kanceláře a pracovny, které k dolu patřily. Průvodce je opět bývalý zaměstnanec, ne však přímo horník, ale myslím dispečer. Zavede vás i do strojovny, kde si přijdou na své milovníci masivního industriálna. Na konci zajdete i do haly s různými kompresory a všelijakými pekelnými stroji, kde si můžete nechat uspořádat svatbu.

Člověk by si myslel, že dva doly za jeden den je moc. Prohlídky se v podstatě nepřekrývali, naopak spíše doplňovali a  díky jednomu mi došlo, co jsem vlastně viděl v druhém. Sice mě honem nikdo pod zem nedostane (teda doufám…) ale zážitek mi zůstal silný.

[Ukázat jako slideshow]

12►