Cestování Českem

Naučné stezky okolo obce Srní  – Srnský okruh, Vchynicko-Tetovský plavební kanál, Okolo Kostelního vrchu a dále z Rechle na Modravu aneb jak se lze ztratit a najít na Šumavě

Tento výlet jsme pojali poněkud netradičně oproti předchozím. Takže získané zkušenosti jsou opět novátorské a možná Vám přijdou i zábavné a prospěšné. Hlavní změna spočívala v naprosto minimálním nastudování mapy a ostatně její nepřítomnosti vůbec. Chtěli jsme se pouze spolehnout na letáčky na infocentru a turistické značení. Výchozím bodem bylo Srní a tam jsme také chtěli dojít.

 Příjezd a parkování v Srní

Přes Kašperské Hory do Srní přijíždíme okolo 10. hodiny. Parkovišť je zde více, značky Vás tam dovedou, my máme štěstí a zastavujeme ihned u infocentra místo kolegy co odjel.

 Infocentrum

První cesta do infocentra pro letáčky, možná mapičku oblasti s trasou naučných stezek a podobně. To bychom rádi získali, protože jsme jinak naprosto beze všeho, pouze máme cíl – NS Srnský okruh a pak přes NS Vchynicko-Tetovský plavební kanál a zpět do Srní. Odhadem cca 18 km krásné procházky.

Bohužel v infocentru toho moc není. Mapičky a povídání ke stezkám (téměř) žádné. Letáčky nepříliš přínosné – pouze pro hodně vzdálená místa, kam fakt dnes jít nechceme (např. Zámek Hrádek – viz. článek). Chápu, že si můžeme koupit mapu, ale jednu už mám doma, dnes jsem chtěl být  náhodný turista, který sem přijede a chce se jen někde projít… Takže vybavení máme  nulové a papá infocentrum.

Nástup na trasu

Hned vedle infocentra začíná značení pro trasu NS Srnský okruh. Nabízí se na obě strany. Volíme začátek na sever, třeba je to správně. Stezka nás postupně vede ven z obce a k nádrži pro vodní el. Vydru. Možnosti doleva po téměř-silnici, doprava po značené stezce. Takže jdeme doprava. Cestička končí u trafostanice. Zde na lavičkách odpočívají cyklisté. No a kam tedy dále, že? Inu, dále jdete polem a po mezích vzrostlou trávou do pasu. Je vidět, že tudy občas někdo projde, ale opravdu jen občas. Nejvíce to bude patrné z fotek. Že bychom věděli, kam přesně jdeme, to ani náhodou, značení žádné, pouze spolehnutí se na naznačenou cestu. Po asi 200 metrech nacházíme značku stezky, sláva, neztratily jsme se (prozatím). Kousek před námi dochází k připojení cesty zleva na tu naší – aha to je zkratka od té vodní nádrže. Rada: pokud nechcete pokoušet klíšťata pak doporučuji tudy. Mimochodem, repelentu jsme na sebe nacákali asi tunu (jasně, že před samotným začátkem).

Tak kráčíme dále a dále. Občasné zastavení u infopanelů. Informace jsou hlavně o místní historii nebo květeně. Mapu nečekejte a když, tak leda pro nalezení Kašperských Hor a zbytek nějak vytušíte :-D. Jsem zmlsaný – chtěl bych mapu s vyznačeným bodem, kde stojím….

Stezka co se maskuje jako okruh

Křížíme vozovku směrem na Prášily (viz. článek o výletu na Prášilské jezero) a pokračujeme plynule na NS Vchynicko-Tetovský plavební kanál.Teď si asi budete říkat, proč scházíme na jinou NS že? Nu, ono to není tak úplně složité. NS Srnský okruh by mohla vzbudit zdání, že se jedná o okruh, kdy výchozí a koncové místo jsou totožné. A ejhle, podívejte se do mapy (kterou nemáme), ono okruh a okruh… A tak pokračujeme dále – procházka byla krátká a po silnici s dopravou (sice né samé auto, ale jezdí) se vracet zpět moc nevonní a taky byl slíbený okruh a já ho chci… Takže dále na plavební kanál.

Po chvíli přichází odbočka na Hauswaldskou kapli. Takže na kapli a směrem ke studánce, stojí to za to. Podél kanálu je to sice kratší, ale o to lepší cesta :-). Navíc jsme tím asi tedy jaksi na NS Okolo Kostelního vrchu, což jsme ani nezjistili. Rada na cestu zde, až budete mít Hauswaldskou kapli odhadem okolo 800 metrů za zády, přijde křižovatka. Cesta se svažuje rovně z kopce nebo ještě více z kopce a doleva. Zvolte tu rovně. Je to ta správná, jen zde chybí značení. Přivede Vás to na kamenný most a zpět na NS plavebního kanálu.

U křižovatky Hakešické cesty zjišťujeme, že jsme se stále neztratily a tak zvesela pokračujeme dále podél kanálu – přeci jen bude okruh! Přichází rozcestník na Schätzův les a pak samotný Schätzův les, tím jsme jednak na NS plavebního kanálu a dále na červené trase směr rozcestník Rokyta. Zde přímo na rozcestníku začíná teprve zábava – směr na Srní je totiž pouze 15km zpátky, takže pokud tam míříme jako závěr naší cesty – nezbývá než se po směru vrátit, což nám přijde dost zbytečné, přeci to musí jít někudy projít…

No a tady jsme nabrali také špatný směr – pokračujeme totiž po NS plavebního kanálu a shlížíme shora na Antýgl – což nám v ten moment nepřijde nijak divné. A pak to již jde ráz na ráz. Tedy spíše krok za krokem špatným směrem. Ono tedy popravdě ta orientace podle značek na rozcestníku byla taková poněkud nezvyklá (podívejte se na foto a pak do mapy – no a zkuste to nějak rozumně ukázat, buď mi vychází směr na Srní OK, ale nesedí směr na Schätzův les a nebo obráceně… – nebo tomu nerozumím, což může také být 🙂 )

Když se dostáváme do Rechle na hradlový most, začínáme tušit, že se něco nezdařilo správně. Vracet se zpátky zrovna nechceme, takže od parkoviště po silnici volíme směr doprava. Někam to povede. Směrovky zde již nejsou žádné…

Když stojíme u cedule Modrava, máme jasno. Ještě se pokouším spekulovat o opakovaném výletu na Březník (viz. článek o výletu na Březník), ale je to spíše jen žertovná idea. V hotelu u autobusové zastávky stavíme na kofolu a kupujeme 1,5l vody Rajec za 22 Kč. A pak již jen asi 30 minut čekání na autobus. Za osobu z Modravy do Srní 22 Kč, bus má vzadu vozík na kola pro cyklisty. Takže okruh dokončujeme pomocí autobusového svozu.

Autobusy jezdí celkem často, takže jsou i použitelné. Když jsem zmínil cyklisty, tak celá cesta co jsme prošli vyjma úseku na začátku přes zarostlou louku a pak NS Okolo Kostelního vrchu je pro cyklisty sjízdná a s kvalitním povrchem. Takže to bych doporučil jako tip na výlet pro cyklisty.

Závěrem

Závěrem bych chtěl poznamenat, že jsme byli celkem překvapeni a lehce se nám potvrdila teorie, že ne všechny naučné stezky, co zde vznikají a jsou, Vám přinesou pouze radost z poznání – někdy to budete mít i okořeněné radostí z dobrodružství a lehkého bloudění… (vemte si raději tu mapu).

Např. představa příchodu do Modravy v půl osmé večer by na klidu s dětmi na zádech asi moc nepřidala. Nicméně drobné nejasnosti nejsou jen otázkou Šumavy, ale s obdobnými poznatky se lze setkat např. na NS Zelendárky okolo Protivína, o které jsem našel i tvrzení na cestovatelských portálech, že je bezbariérová (leda tak na pár místech).

Další celkem překvapující zjištění je naprosto mizivá (resp. nulová) přítomnost odpadkových košů po celé délce trasy, co jsme šli. Pravda, našlo se i pár světlých vyjímek, ale to na kontejneru stojí nápis, že je to soukromé a plasty si turisté dojděte laskavě vyhodit někam do ..

Pokud ale hledáte nějaké nové a neotřelé dobrodružství s minimálním rizikem, pak tohle určitě zkuste.

[Ukázat jako slideshow]